Výtopna Cukrovaru K.

Je neděle, 3:00 ráno a my vyrážíme směr sever na průzkum bývalé výtopny cukrovaru. Dorážíme okolo 6. hodiny ranní. Parkuji auto, všude mokro a tak lenost vyhrává nad hledáním díry v plotě nebo nějaké skuliny. Přelézáme hlavní bránu a areál začínáme pomalu obcházet. Samozřejmě si to nejhezčí chci nechat na konec a tak se vydáváme úplně dozadu, kde nacházíme starou železnici, která nejspíš sloužila pro přívoz materiálu. Míjíme pár budov, v některých jsou zaparkované valníky s pšenicí. Prohlédli jsme si nádrže s vodou, budovu vzadu a rybník, teď už to hlavní. Dovnitř největší budovy se dostáváme červeným dlouhým pásem, vedoucím až do posledního patra. Cigareta na střeše nesmí chybět, výhled při východu sluníčka byl nádherný. Postupně slézáme patro po patře a já vše pečlivě dokumentuji. Nejzajímavější místnost pro mě byl velín, tolik tlačítek na jednom místě jsem dlouho neviděl. Po následném obdivu zachovalého halového jeřábu vyrážíme směr budova č.2, šlapeme po skelné vatě, vyhýbáme se opřeným dveřím a přes zrezivělé schody a žebřík se dostáváme dovnitř. Druhou budovu jsme prozkoumali a při snaze se dostat ven jsme uslyšeli, že v objektu nejsme jenom my. Bylo mi jasné, že o mé kolegy se nejedná, jelikož oba pánové přijeli přímo před bránu a otevřeli si klíčem. Co nejtiššeji plníme železný slalom celého objektu, skáčeme oknem v přízemí, přelézáme bránu a honem pryč. Kdo by tušil že si v neděli ráno bude chtít majitel udělat vycházku, ale míra stresu za ten zážitek určitě stála.